Michal Janata

Michal Janata (nar. 1952) ve své esejistické knize Stáří je mládím světa rozkrývá titulní téma v široké historické perspektivě myšlenkových a kulturních souvislostí a pronikavě analyzuje systémová znevýhodnění.

Tento produkt je v češtině. Kniha se zabývá historickými okolnostmi, za nichž se paměť stává předmětem bádání, výzkumu a interpretace. Michal Janata se v knize zamýšlí nad otázkou nakolik a proč je paměť tak nesamozřejmou položkou filozofie a neurověd.

Podtitul knihy Mr(a)zí – Deník, který jím není – naznačuje, že chronologická posloupnost je téměř to jediné, co by mohlo upomínat na žánr deníku. Text je programově hybridní.

K podstatným prvkům proměny sídel 19. století patřila sanitární infrastruktura, jejíž vytvoření učinilo z těchto obcí skutečně moderní města.

Tento produkt je v češtině. Tato kniha má několik výkladových či dějových linií, v nichž se pokouší zodpovědět následující otázky: Co by bylo, kdyby místo smrti panovala nesmrtelnost? Lze obnovit společenství mrtvých a živých, jaké udržovaly tradiční společnosti?

Co je to drapérie? To je otázka, na kterou se autor pokusil odpovědět nejen úvahami o tomto kompozičně výtvarném prvku, ale také řadou konkrétních příkladů od antického Řecka až po současné konceptuální umění. Podle autora je drapérie kvintesencí tvaru.

Knihu Nesamozřejmost vědy a techniky lze vymezil jako rozsáhlá filozofickou esej, jejímž námětem je evropská vědecká literatura od 16. do počátku 20. století v historických, kulturních, vědeckých a filozofických kontextech.

Výchozí teze knihy o spravedlnosti zní: Spravedlnost není jednou dosaženým, dokonce ani cílovým stavem, jehož má být dosaženo. Naopak, spravedlnost je nezavršitelnou hodnotou, protože svou povahou je sporem o to, jakým způsobem jí má být dosaženo.

Tento produkt je v češtině. Abychom mohli poskytovat politice prostor pouze v té míře, která nám umožní se zabývat důležitějšími věcmi, musíme se v ní angažovat.

Autor se zamýšlí nad smyslem vidění, tím, co nám zrak dává, jak je výlučný v kontextu s dalšími smysly.

Erudovaný, nepřestajně plynoucí esej Michala Janaty o „sypké nehmatnosti smrti“, ač může na první pohled působit poněkud nihilisticky, je živým a borgesovsky rozvětveným organismem. Jeho torzovitý charakter jako by naznačoval rozpadání a ztrácení tvaru věcí.

Vnitřním popudem k napsání Ustavující průběžnosti čar bylo to, co jsem nazval stigma počátku.

Kniha Velkoměsta v 19. a 20. století – křižovatky změn si komparativním prizmatem klade otázku, zda lze z konkrétních historických souvislostí vývoje čtyř evropských velkoměst 19. a 20.

Otázka hodnot je u nás obecně zanedbávaným tématem, proto je ambicí autora vyvolat o nich debatu, jež by nepomíjela díla autorů, jako jsou Friedrich Nietzsche, Max Scheler, Nicolai Hartmann a Martin Heidegger. Každému z nich je věnována samostatná kapitola.

Kniha, která programově osciluje mezi vědeckým odborným a esejistickým stylem, je „obrazem“ zrodu české (nejen vědecké, ale té především) terminologie v 19. století. Na základě vybraných lexikografických děl z 19. a začátku 20.