Tak jako poupata tvoří květy, tak slova se skládají ve věty. Člověk obdivuje jejich krásu a jiný zas hledá svoji spásu… jak žebrák s nataženou rukou chodí a přitom ví, že právě jeho mysl plodí, co v těle se odehrává… žádná sláva…

Tak jako záhon tvoří květy, tak knihu zase moudré věty, když teorie se s paxi snoubí… a jako v lese houby, tak mezi lidmi se šíří, že k vám teď míří ‚TĚLO NAPOVÍ‘ a na otázky odpoví, proč v něm ten zmatek máme, jakpak že myslíváme… ‚já chci být zdravé‘ volá, ‚nenuť mne dookola nemocné být! Vždyť já chci žít! Pochop už, co se odehrává v hlavě, když bolí játra právě, když ledvina zase zlobí a hýbat se mohu jen s holí!‘

Vybrat si smíš – žít nebo živořit. Být zdráv či nechat se pokořit. Jak žebrák s nataženou rukou stát, či na cestu k uzdravení se dát. Život může být bojem… ovšem, bojuj s hnojem… do vínku nám rozum dali, a taky s ním počítali. Jenže člověk, tvorstva pán, do truhly jej uschoval. Myšlení jej totiž bolí, raděj bude chodit s holí. Že nejsi ovce ve stádu? Máš právě dobrou náladu? Vezmeš si mne domů a budeme spolu lepší život žít? Ty chceš opravdu zdravý/á být? Pak ti přeji hodně síly, ať tvé nohy tančí jak nožky víly na hebkém lesním paloučku, ať tvůj život není přeživání jen a splní se ti každý sen.

Antonie Krzemieňová

autorka cyklu Síla myšlenky