Ruské romance / Jozef Benci Ruské písně: Michail Ivanovič Glinka (1804–1857) – Pochybnost, Nepokoušej mne, Pro Molly, Neříkej, že srdce bolí. Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893) – Neptej se, Laskavé hvězdy, Před spaním, Noc. Boris Sergejevič Šeremetěv (1822–1906) – Miloval jsem Vás. Alexandr Lvovič Guriljov (1803–1858) – Odletěl ptáček. Alexandr Sergejevič Dargomyžskij (1813–1869) – Hluboká vzpomínka. Cézar Antonovič Kjui (1835–1918) – Socha v Carském Selu. Modest Petrovič Musorgskij (1839–1881) – Písně a tance smrti. Jozef Benci – bas, Jana Nagy-Juhasz – klavír Skladatelé 19. století rádi vyhledávali poetické předlohy vyznačující se prostotou a skromností lidové písně. Romance, báseň s tématikou osamělosti, zrazené lásky a hořkosti opuštěných, získala zvláštní místo v ruské lyrice první poloviny 19. století, mezi básníky puškinovské generace. Skladatelé v jejich poesii nacházeli silnou inspiraci a prostředek k vyjádření vlastních intimních zpovědí i potlačovaného vzdoru. K prvním skladatelům romancí patřil zakladatel ruské národní hudby Michail Glinka. Celá generace jeho následovníků až po Čajkovského se tomuto žánru věnovala intenzivně a zanechala nespočet romancí převážně na básně soudobých ruských básníků. Zvláštní místo zde zaujímají Musorgského impozantní Písně a tance smrti – cyklus čtyř písní zobrazující hrůzy a bizarnost smrti, o němž sám autor hovoříval jako o „danse macabre“. Jozef Benci je vyhledávaným sólistou v operním a oratorním repertoáru (sólista ND v Bratislavě, spolupráce s ČF a BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, s Editou Gruberovou atd.). Veliký, leč citlivě vedený hlas, pozoruhodný smysl pro intimitu písňového repertoáru i dokonalá výslovnost jej předurčují jako vynikajícího interpreta ruských romancí. Hloubka i patos ruských romancí zaznívají v plnosti v hlase Jozefa Benciho

• Dátum vydania: 14. 06. 2019