„…tam nahoře v tundře před Murmanském to vypadá jako krátce po stvoření světa. Ani jeden strom či keř, žádné lidské sídlo. Žádná cesta nebo stezka. Jen skály a suť. Mezitím nesčetné divoké potoky, jezera a prudké řeky s peřejemi a vodopády. V létě močál, v zimě led, sníh a 40 až 50 stupňů pod nulou. Během osmi měsíců trvající polární noci dují ledové vichřice. Těch sto kilometrů široký pás tundry, která se rozprostírá kolem Murmanska jako ochranný pancíř, je nehostinná pustina. V této tundře se ještě nikdy nevedla válka, poněvadž kamenná poušť bez cest je pro vojenské jednotky prakticky neprostupná…“