Pozval mne na rande cizí muž. Taková věc se mi stává málokdy. Ne jako před třemi lety, kdy nejméně každý týden. Ani jako před pěti, kdy téměř každý den. Fakt nekecám. Děsně rozmazlená blondýna jsem byla. A najednou nic. Ticho. Tak tedy pochopte, že mne ono pozvání mírně rozhodilo. Ale protože už jsem málem stejně stará jako panenka Barbie, skoro celý den jsem se na nové mužské tělo děsně těšila. Ty představy. Plány. Sny. Prostě zábava … Druhý den mne plánovaná schůzka začala mírně děsit. No a den třetí? To už jsem vymýšlela výmluvu, proč nikam nejít. Protože co by mne vlastně mohlo čekat? Co nového? Něco, co jsem nezažila? Neviděla? Nevyslechla? Těžko. Že?