Veda a technika

Publikace Julius Zeyer a jeho vztah k francouzské kultuře přináší mnoho nových poznatků zejména z oblasti autorovy inspirace francouzskou literaturou, ale také z jeho života. Široké téma jsme zúžili na několik okruhů, a to na Zeyerovy cesty do Francie.

Tento produkt je v češtině. Jaký je postoj moderního člověka k ostatním obyvatelům této planety? Human-Animal Studies je relativně nový, ale dynamicky se rozvíjející obor v rámci společenských věd, který se zabývá různorodými vztahy mezi lidmi a ostatními zvířaty.

Když už se rozhodnete, že chce psát, musíte vědět, o čem. A než se dostaví opravdová inspirace, je zapotřebí zvládnout řemeslo. Právě k tomu slouží naše „cvičební kniha“, která vám nabídne hned 365 krátkých stylistických cvičení.

Monografii uvádí rozsáhlá studie Divadlo a text jako průnik fuzzy množin, která velmi komplexně načrtává široké sémantické pole vztahu literární a divadelní komunikace. Dále je kniha rozdělena do šesti tematických oddílů: 1. Teorie současného dramatu/divadelního textu; 2.

V době, kdy končí rozsáhlá rekonstrukce věže Staroměstské radnice v Praze, která si kladla za cíl vrátit tuto historickou budovu do její původní podoby, vychází dvousetstránková publikace pod prostým názvem Staroměstská radnice.

Studie o hluku německého filosofa Theodora Lessinga ukazuje, že se jeho kritický pohled na prožívanou skutečnost netýkal pouze obecnějších okolností, ale že byl prodchnut zájmem o kvalitu života.

Filozofické dílo Theodora Lessiga.
Theodor Lessig (1872–1933). Německý filosof, publicista a literát židovského původu, ovlivněný Ludwigem Klagesem, Theodorem Lippsem a zvláště kulturním kriticismem Friedricha Nietzscheho.

Archeologie, stejně jako antika, patří nám všem. Je úchvatná i jímavá, děsivá i vtipná. Inspiruje nás, pomáhá nám pochopit, co znamená člověk a jeho existence na modré planetě, která se pohybuje vesmírem a nazývá se Země. Archeologie je psychoterapeutická disciplína.

Theodore Roszak (1933–2011), patří k nejvýraznějším americkým historikům a sociologům.

Theodor W. Adorno vystoupil v roce 1967 na Vídeňské univerzitě s přednáškou, v níž analyzoval cíle, prostředky a taktiky pravicového radikalismu a srovnával ho se starým nacismem a fašismem.

Základní spis, který reflektuje novou hudbu z několika různých hledisek – kromě hudebních aspektů je zohledněn její filozofický, sociologický a estetický kontext. Kniha je rozdělena na dvě části a je doplněna rozsáhlejší introdukcí.

Antisemitismus viděl Adorno jako ústřední pojivo radikálních pravicových hnutí poválečné německé společnosti, které spojovaly různé proudy militantního a excesivního nacionalismu. Upozorňoval na problém tzv.